Moje stránečky ;)

Moje povídky

Forever yours

Pokračování Propasti
Moře omývalo břeh a slunce zapadalo za obzor. Vzduchem se začal šířit noční chlad. Nikdo na pláži nebyl...jen jedna dvojce. Jakoby jí ten chlad ani nevadil jen seděli a koukali na žhavý kotouč, ze kterého zbyl jen kousínek, jinak zbytek pohltilo moře.

Andy se ráno pomalu probudila. Bylo poměrně brzo, teprve ptáci začali hrát svůj každodenní koncert na větvích stromů. Byl to den jako každý jiný. Udělala si snídani, oblékla se a šla do práce. K večeru se vrátila, udělala si večeři a šla spát. V domě žila se svým bratrem Joem,který byl o 5 let starší. Rodiče už neměli, tak bydleli spolu.
Joe byl pravý opak Andy.Všechno dělal zmatkovitě a paměť měl jak cedník. Přesto, když ho Andy o něco požádala, vzpomněl si a udělal to s nezbytnými hláškami okolo,pro něj tak typickými. Pracoval, pokud se tomu dalo říkat práce, jako DJ v jednom klubu ve městě.Už od mala ho to k hudbě táhlo a i přes protesty rodičů,kteří z něj chtěli advokáta,skončil jako DJ.
Andy naopak od bratra splnila přání svých rodičů a stala se advokátkou.Byla to vysněné dítě všech rodičů,zatímco Joe byl takový rebel rodiny.Ale i přes všechny rozdíly je měli rodiče stejně rádi a nedělali mezi nimi rozdíly.
Dnes zůstala Andy doma. Po roce měla konečně dovolenou a celý týden si malovala v růžových barvách. Jen s jednou věcí nepočítala. S počasím. Místo dne plného slibovaného slunce lilo jako z konve. ,,To je jak naschvál“ pomyslela si a šla si udělat alespoň čaj. Už byl skoro večer a pořád pršelo.Andy seděla v křesle, četla si knížku. Byla doma sama, Joe už odešel,tak to ticho zaháněla hudbou. Ale kolem 9 večer se rozezněl zvonek. Andy zvedla překvapeně hlavu od knížky. ,,Kdo to může být?“ podivila se.Chvíli váhala,ale zvědavost jí nedala a šla otevřít.Ve dveřích stál kluk tak v jejím věku,přes hlavu přetaženou kapuci a byl ležérně opřený o futra dveří. ,,Ahoj...je tu Joe?“ zeptal se a Andy se na něj jen podezíravě podívala ,,Není tu odešel do klubu,tak za hodinku se vrátí“ řekla neutrálně. Kluk chvíli mlčel, jakoby přemýšlel. ,,A nemohl bych tu na něj počkat?“ zeptal se po chvíli ,,Potřebuju mu něco říct“. ,,Tak jo...pojď dál...ehm jak se jmenuješ?“. ,,Chester“ řekl a podal jí ruku. Andy jí s úsměvem přijala ,,Já jsem Andy“. Chvíli koukala na jejich spojené ruce a pak pohlédla pod kapuci,z pod které, zářily tmavě hnědé oči.Nakonec ruku pustila a rychlým krokem zamířila do kuchyně. Chester ještě chvíli stál na místě, ale nakonec se vydal za Andy a přitom si sundal mikinu. Andy zatím dělala oběma čaj a snažila se nevnímat Chesterův pohled, kterým jí skoro propaloval. Ale moc dlouho se jí to nepodařilo vydržet a stejně se otočila a při té příležitosti si Chestera líp prohlédla. Černé vlasy mu trčely do všech stran a nemohla si nevšimnout ani piercingu v dolním rtu. Chvíli se na sebe jen tak koukali než Andy ucukla pohledem ,,Odkud vůbec znáš Joea?“ zeptala se a pohrávala si se lžičkou od čaje. ,,Z klubu...párkrát sme se potkali a něják sme se dali do řeči...nezmínil se že má holku“ dodal trochu chladně. ,,Holku možná má ale já to nejsem...jsem jeho sestra“. ,,Tak sestra...tak to jo“ řekl a Andy si všimla jak se mu zablýsklo v očích.V pokoji zavládlo ticho. Andy popíjela čaj a opět se snažila ignorovat Chesterův upřený pohled. A opět bezúspěšně.Koukali na sebe snad celou věčnost.Pak Chester sklopil oči a pohledem přejel přes Andy odshora až dolů.Pak se jí opět zadíval do očí a trochu se pousmál.V tom se ozvalo rachocení klíčů v zámku,zvuk dveří a z chodby se ozval Joe ,, Andy? Sem tady ... trochu se to protáhlo“ zakřičel a sunul si to do obýváku. Když spatřil Chestera,trochu se zarazil ,,Co ty tady děláš?“ zeptal se. Chester ještě chvíli koukal na Andy ale pak se otočil. , ,Přišel sem za tebou… potřebuju něco probrat“. ,,Tak to bude muset počkat. Ještě jdu na hodinku pryč, tak tu na mě počkej. Vy už se něják zabavíte“ušklíbl se Joe a vypadl ze dveří. Bylo slyšet bouchnutí a pak zas ticho. ,,Jak to myslel?“ zeptala se Andy podezíravě. ,,Že se musíme zabavit sami“ mrkl Chester a jen stěží potlačoval úšklebek. ,,Se zabav jak chceš mě je to jedno“ odfrkla si Andy a rozvalila se na gauči. ,,Můžu jak chci?“ zeptal se Chester a vstal z pohovky. ,,Jo dělej co chceš“ řekla Andy a zavřela oči.Sice jí to přišlo hloupé,ale byla unavená a spát se jí chtělo šíleně.Zaposlouchala se.Myslela že uslyší kroky ale bylo ticho.Jen šum z ulice se potichu vkrádal to klidu v pokoji.Ale něco se dělo.Jakoby někoho vedle sebe cítila.Pomalu otevřela oči a spatřila Chestera,jak seděl na zemi u gauče a celou dobu se na ni díval. ,,Co se děje?“ zeptala se potichu. Neodpověděl. Jen se na ni dál díval. Pak se zvednul,lehl si vedle Andy a pomalu se nad ní nahnul ,,Řekla si že se můžu zabavit jak chci“ řekl konečně. ,,Ale o tomhle sem nic neříkala“. ,,Ale nezakázala si to,takže je to dovolený“ usmál se Chester. Andy rychle uvažovala, ale vymyslela jen to, že nic nevymyslela. Mohla by mu klidně jednu vrazit, nic jí v tom nebránilo. Snad jen ty oči,které jakoby prosily ať to nedělá. Trochu se pousmála ,,To je pravda... nezakázala sem to“ kývla. ,,To je dobře“ špitl a ještě víc se přiblížil. Andy cítila jeho dech na svých rtech a dostala šílenou chuť ty jeho ochutnat. Snad to na ni bylo vidět, nebo jí četl myšlenky, tak se jen znova pousmál a přitiskl své rty na její. I kdyby v tu chvíli chtěla přestat, nemohla by. Jen se oddávala slastným polibkům, objala ho kolem krku a přitáhla ještě blíž, pokud to bylo možné. Oba ztratili pojem o čase a čas plynul dál kolem nich. Odtrhl je až zvuk přijíždějícího auta. Andy vyskočila z gauče, a než si uvědomila, že na ní Chester skoro ležel,schodila ho na zem. ,,Je promiň“ vyhrkla a tahala ho na nohy. Chester se pomalu postavil a protáhl si záda ,,Ty seš nebezpečná, víš o tom?“ ušklíbl se. ,,Nemáš na mě ležet… ale to je fuk“ vyhrkla a jen co to dořekla, ve dveřích se objevil Joe. ,,Koukám, jdu nevhod“ zašklebil se. ,,Proč myslíš?“ podivila se Andy. ,,Tak jak sem koukal oknem, měli ste něco na práci“. ,,Ty nás špehuješ?“ vyprskla. ,,Jen sem se koukal jestli nejdu nevhod“. ,,Jo přišel si nevhod. Mohl si zase odkráčet a nerušit nás“ syknul Chester, který celou dobu stál za Andy. ,,Tak já zas půjdu.... teď už doopravdy přísahám“ rozesmál se Joe a odešel. ,,Je tohle možné?“ začala Andy soptit ,,On si mě klidně špehuje, pošuk jeden pomatenej!“. ,,Alespoň že odešel ne?“ řekl Chester a zas si sednul na gauč. ,,Hm...to je tak jediný dobrý“ prskla. ,,Tak si sedni už...chceš tu stát než se sem zas přivalí?“. ,A vadí ti to snad?“. ,,Docela jo...pojď sedni si a uklidni se....už se nevrátí alespoň ne dalších 60 minut...tak můžeme navázat tam kde jsme přestali“. ,,Tak dobře“ vzdychla Andy a posadila se vedle Chestera, který se k ní začal naklánět ,,Ale zbytek vypusť. Na tom gauči hodlám jen sedět“ dodala a potěšeně sledovala, jak ztuhnul. ,,Sedět?“ zeptal se nechápavě. ,,Ano sedět“ zopakovala klidně. Chester se místo odpovědi jen odtáhl skoro na druhý konec gauče a s předstíraným zájmem si prohlížel obraz na stěně. Takhle seděli skoro hodinu něž bylo opět slyšet známé zachrastění klíčů v zámku. Do pokoje vešel Joe s rukou před očima a s širokým úsměvem ,,Můžu koukat nebo se musíte obléct?“ zeptal se se smíchem. Andy si jen odfrkla ,,Koukej jak chceš. Není na co. Hele já jdu. Mám nějakou práci a nebudu se tu užírat nudou“ dodala a vrhla na Chestera chladný pohled. Ten se jejímu pohledu vyhnul a dál se koukal na obraz, který už musel znát nazpaměť. ,,Copak jste si udělali?“ zeptal se Joe a posadil se mezi ně. ,,Nic co by?“ řekl Chester nepřítomně a konečně odtrhl oči od zdi. Joe se jen podezíravě podíval na Andy, která se zatím tichým krokem blížila ke schodům nahoru ,, Andy...copak si zas vyváděla?“ zeptal se významně. ,,Nic co by!“ odsekla ,,Já nic“ dodala a rychle zmizela v patře. ,,Hele já jdu...mám taky nějakou práci a vůbec musim jít“ vyhrkl Chester a šel ke dveřím. ,,Ale něco si mi přeci chtěl“ připomněl mu Joe. ,,Ale kašli na to..stejně už ani nevím co… pak ti zavolám..čau“ řekl Chester a zmizel. ,,Nějákej spěch“ pomyslel si Joe zmateně a šel k sobě do pokoje.
Když Andy uslyšela klapnutí dveří od Joeova pokoje, potichu sešla zpátky do obýváku. Sedla si na gauč a pohled jí padl na černou mikinu, která ležela na opěradle křesla. Hned věděla čí je. ,,Asi jí tu zapomněl...měl tak na spěch“ pomyslela si s úšklebkem a vzala jí do rukou. Černá,hebká,trochu ještě hřála a voněla...přesně jako její majitel. Napadlo jí,že mu jí vrátí,ale jak? Nevěděla kde bydlí a Joea se ptát nechtěla. Chvíli ještě seděla, pak si mikinu natáhla na sebe a vyšla ven. Už byla tma, vál chladný vítr a hrál si se spadaným listím na chodníku. Měsíc, částečně schovaný za mrakem, ozařoval ulice města jemným světlem. Andy se rozhlédla kolem. Nikde nikdo, jen ticho jí dělalo doprovod. Procházela kolem domů, až se dostala k branám parku. Nikdy tam nebyla, sezení v parku nemusela a jednou se tam našla i mrtvá dívka, což místní vyděsilo a tím míň navštěvovali ten starý park. Ale dnes měla Andy pocit že by tam jít měla. Vešla do parku a zachvíli se ocitla v skoro úplné tmě díky hustým stromům, které zadržovaly měsíční svit. Začala se trochu třást. Parkem se šířil chlad, který snad nic neměl společného s okolním počasím. Prostupoval Andyním tělem a šířil se dál mezi stromy, jakoby hledal to, co nemohl nalézt. Šla dál, až došla k pověstné soše anděla, u které našli před rokem onu dívku a s rudou růží. Okolo byly do kruhu postavené lavičky s výhledem na záhonek kolem sochy, který však nikdo neudržoval. Andy chvíli jen tak koukala na tu sochu, snad jí něco připomínala… nebo někoho? Nakonec se posadila na jednu z laviček a pohlédla nad sebe. Přesně nad hlavou jí svítil měsíc. Byl to krásný pohled. Parkem se rozléhalo uklidňující ticho a klid. Jen ten vítr byl slyšet, jak si hrál s listím. Ale něco to ticho najednou narušilo. Kroky. Pomalým, ale stálým tempem se blížili ke Andy až už byly snad jen na pár metrů od ní. Andy se ale neotočila. Měla pocit, že ví kdo to je. Snad to tušila, snad to předvídala, ale když se vedle ní posadila postava v černé mikině, poznala v ní Chestera. ,, Co ty tady?“ zeptal se potichu. ,,Jen sem se šla projít… je tu docela pěkně“ řekla a dál koukala na měsíc,který se z části schoval za černý mrak. ,,Aha… a nebojíš se tu? Hodně lidí sem ze strachu nechodí“ dodal jakoby nic. Andy se jen pousmála ,,Nikdo tu kromě nás dvou není… tak čeho se bát“. ,,To je pravda…hele koukám, zabavila si mi mikinu“ řekl s úsměvem. Andy se ušklíbla. ,,Nechal si ji u nás… a koukám, máš náhradu tak co…“ mrkla a narazila na Chesterův upřený pohled. Přesně takový jako v obýváku. ,,Nebudu tady mrznout, když ty se vyhříváš…ale co nech si jí…mám stejně dvě… a sluší ti“. ,,Díky“ usmála se Andy a dál statečně odolávala tomu upřenému pohledu. Jakoby jí opravdu něco připomínal, ale nemohla přijít na to co. ,,Proč si tady?“ zeptala se rovnou. Chester od ní odtrhl pohled,pohlédl koutkem oka na sochu a trochu se otřásl. ,,Trochu vzpomínám… a taky… šel sem za tebou“ přiznal. Andy,která se mezitím pořád usmívala, zvážněla ,,A co chceš ?“. ,,Ale nic vážného… jen tak si pokecat třeba… a dál se uvidí“ mrkl Chester. Andy to sice připomnělo zoufalé pokusy ostatních kluků jí něják dostat, ale přesto nic nenamítala a poslouchala. ,,A to je vše?“ zeptala se, když Chester ztichnul. ,,No..“ protáhl ,,Mohli bychom třeba někam jít… už je tu docela zim a moc pohodlný to tu zrovna taky není“. Když však viděl Andin pohled, rychle dodal ,,Ale pokud nechceš, nikam nemusíme to je jasný“. ,,Ne…klidně půjdeme“ řekla s úsměvem a vstala z lavičky. Chester však zůstal sedět. ,,Tak jdeš?“. ,,Jo hned…jen sem si na něco vzpomněl…ale nic jdeme“ řekl trochu zaraženě a konečně vstal. ,,Aha…aby ses tu nezarazil do rána“ ušklíbla se Andy a vydala se k hlavní bráně. Chester však stále nešel. Počkal, až Andy zajde za stromy a k soše anděla položil rudou růži, kterou měl schovanou za lavičkou. Chvíli se ještě koukal na sochu, ale nakonec se vydal rychlým krokem za Andy, která už na něj čekala u brány.
Šli potemnělou ulicí a zas kolem vládlo ticho. Andy se sice párkrát chtěla zeptat, kam jdou, ale jakoby to ticho nechtěla zlomit. Až nakonec došli k malému domku, skoro na konci města. ,,Tak jsme tady“ usmál se Chester a začal hledat klíče. ,,Pěkný domeček“ usmála se Andy a šla za Chesterem, který zápasil s klíči v zámku. ,,Hotovo… ten zámek zlobí“ odfrkl si a konečně otevřel dveře. ,,Není to tu nic moc ale svůj účel to plní dokonale“ usmál se a hodil mikinu na gauč v obýváku. ,,Pokud ten účel je bordel…plníš ho dokonale“ rozesmála se Andy při pohledu na nepořádek, který všude panoval. Oblečení,cédéčka a zas oblečení. ,,Tak nestihl sem uklidit,nečekal sem že sme někoho povedu“ mrkl Chester, zatímco se snažil pobrat do náruče všechno to oblečení. ,,Máš víc hadrů než já“ ušklíbla se Andy. ,,Bez komentářů prosím“ ozvalo se zpoza hromady oblečení, která vratkým krokem stoupala po schodech. ,,Aby ses pod tou hromadou neztratil a já nemusela volat kriminálku“ rozesmála se Andy ještě víc div nespadla na zem. ,,Kdybys radši pomohla…“ ozvalo se z pokoje. ,,Nemám vážný důvod ti pomáhat“ ušklíbla se Andy a ležérně se opřela o futra,čímž skvěle napodobila Chestera. ,,A co solidarita vůči ostatním? Či pomoc příteli v nouzi?“ zeptal se Chester mezi marnými pokusy zavřít malou skříň,kam se mu podařilo narvat všechno oblečení. ,,Příteli? Nevšimla jsem si že bys byl můj přítel“ mrkla Andy. ,,To je otázka času“ řekl Chester klidně a zavřel skříň. ,,A snad toho jestli budu já chtít ne?“ zeptala se Andy neutrálně. ,,Ale já mám jeden trumf... já vím že chceš“ řekl Chester a popošel blíž k Andy. Vzdálenost mezi oběma se zmenšovala, až stáli těšně u sebe a hleděli si do očí. ,,Tak víš?“ zašeptala Andy ,,A jak si to ověříš?“. ,,Jednoduše“ usmál se Chester a přitiskl své rty na její. Rukama jí lehce objal kolem pasu a svým jazykem objel linii Andyních rtů, až jí přeběhl mráz po zádech. Chvíli sice váhala, ale nakonec se tomu poddala a zajela rukou Chesterovi do vlasů. Chester tu změnu vycítil a ještě víc se na Andy přitlačil, až byla namáčklá mezi Chesterem a futry od dveří. Chester zatím přidával na intenzitě polibků. I Andy tu změnu pocítila. Ale i kdyby chtěla, nemohla přestat. Propadala se někam hluboko a cítila jen Chesterovy rty. Vypadalo to nekonečně, ale přece, nakonec se od sebe odtáhli. Chester se na Andy upřeně podíval, ale ona nechala oči zavřené. ,,Nespíš?“ zeptal se potichu. Andy zavrtěla hlavou, otevřela oči a jazykem si pomalu přejela přes rty. ,,Ty svůdnice“ ušklíbl se Chester. ,,Copak? Já? Já nic“ usmála se Andy a vysmýkla se Chesterovi z náručí. ,,Kampak utíkáš?“. ,,Sednout si a protáhnout si záda. Skoro si mě umačkal“ postěžovala si Andy. ,,Sem si nemohl pomoct“. Andy se usmála ,,Si příště pomoz než ze mě bude placka… hele já půjdu“ řekla najednou. ,,Už?“ zeptal se Chester a Andy neušel smutný tón. ,,Jo radši jo...mám ještě práci“ řekla Andy a mířila ke dveřím. Ale než je otevřela, ještě se zastavila ,,Ale kdyby si chtěl třebas přijít na čaj, dveře sou ti otevřený“ mrkla a zabouchla za sebou dveře. Chester si jen sednul na pohovku a přemýšlel. Proč jí vůbec nechal odejít? Bál se snad, že se minulost bude opakovat? V mysli se mu vynořil obraz dívky, kterou viděl před rokem naposledy. Cloe… miloval jí… proto snad udělal to, co udělal? Chodil k té soše každý měsíc a pokládal tam v noci rudou růži… snad jako vzpomínku na jeho lásku.... kterou zabil. Ano byl to on, ten tajemný vrah po kterém policie pátrala marně celé měsíce. Už si snad ani nepamatoval, proč to udělal, nebo snad chtěl zapomenout. Tak nebo tak, povedlo se. Říkal si že už nikdy nepotká dívku, jako byla Cloe ale zmýlil se. Andy byla skoro stejná. Šíleně ho přitahovala a on se jen bál, aby to neskončilo jako předtím. Snad proto s ní nechtěl být, ale bez ní si připadal sám. Znal jí den a připadalo mu, jakoby jí znal celé věky. Nakonec se rozhodl, že za ní půjde, třeba zítra. Ale když se dalšího dne probudil na gauči, kde v noci usnul, nenašel odvahu znovu Andy spatřit.
Mezitím Andy seděla v pokoji na posteli, hlavu položenou na kolenou a přemýšlela. A nad nikým jiným než nad Chesterem. Sice mu sebevědomí nechybělo a myslel si o sobě opravdu hodně, ale přesto jí něčím okouzlil. Snad jeho plachostí, kterou poznala v okamžiku jejich loučení, nebo jeho oči, do kterých by se mohla dívat celé hodiny a přesto nedohlédla na jejich dno. Čekala že přijde, ale čekala marně. Dny ubíhaly ale Chester se nikde neukázal, ani Joe ho neviděl. Trochu se o něj bála, až se rozhodla ho sama najít. Nejdříve její kroky mířili k jeho domovu, ale pak jí napadlo jít do parku. Nevěděla proč, ale zvláštní tušení jí říkalo, že tam bude něco co musí vidět. Prošla branou a potichu šla směrem k soše. Už byla skoro u ní, když naproti ní vyšla postava v černém. Andy se schovala za strom a postavu sledovala. Poznala v ní Chestera, jak pokládá na podstavec sochy rudou růži. Netušila proč to dělá, až jí na mysl vyplula strašlivá myšlenka. Vrah té dívky položil k jejímu tělu rudou růži. Mohl snad být Chester vrah? Přišlo jí to šílené, to by neudělal. Ale než si uvědomila, že musí být potichu, stoupla na větev a ta s hlasitým křupnutím praskla. Rychle se chtěla schovat, ale pozdě. Chester se rychle narovnal, a když spatřil Andy za stromem, rychle poodstoupil od sochy. ,,Co tu děláš?“ zeptal se s předstíraným klidem. ,,A co tu děláš ty, s tou růží?“ zeptala se Andy a vyšla zpoza stromu. ,,Jen jí sem dávám“. ,,Aha… že totéž udělal přesně před rokem vrah té dívky.“ řekla Andy potichu a upřela pohled na rudou růži ležící v spadlém listí. ,,Vrah?“ zeptal se nechápavě Chester ,,Snad nemyslíš…“ víc neřekl, protože ho napadla strašná myšlenka. Ví snad Andy, že to byl on? ,,Nic nemyslím...jen si umím spočítat dvě a dvě….Chezzi že to není pravda?“ zeptala se zoufale Andy a pomalým krokem se k němu přibližovala. ,,Andy já...“ zas to nedořekl. Popřít to znamenalo jí lhát, a to nechtěl. Ovšem i mlčení bylo pro Andy odpověď. Jen si sedla na lavičku a složila hlavu do dlaní ,,To není možné“ zašeptala tiše, jakoby tím mohla popřít hroznou pravdu. Chester si k ní přisednul a obejmul jí kolem ramen ,,Andy promiň. Chtěl sem ti to říct ale nenašel sem odvahu. A taky sem se bál, že už bys mě nechtěla vidět. Ale to už asi stejně nebudeš chtít“ řekl potichu a zas se zvednul. ,,Půjdu pryč, zmizím ti ze života“. Andy zvedla hlavu, pohlédla mu do očí a spatřila v nich..slzy? ,,Zmizíš? Jen tak se vypaříš. A co já?“ zeptala se. ,,Budeš žít dál, jako předtím než jsme se potkali. Zapomeneš, někoho si najdeš a budeš šťastná“ řekl tónem, jakoby ho pomyšlení na takový konec drásalo na kusy. ,,Ale já nechci“ řekla najednou Andy pevným hlasem. ,,Co nechceš?“ zeptal se Chester překvapeně. ,,Nechci o tebe přijít. Je mi jedno co si udělal,ale chci být s tebou“ zašeptala a pořád hleděla do jeho překvapených očí. ,,Ale Andy... tohle není jako nějaká blbost... zničíš si život... a k tomu tě nemůžu nutit“. ,,Jsem dospělá a vím, co chci“ řekla Andy a postavila se. Došla až k Chesterovi, obejmula ho kolem krku ,,Chci tebe“ zašeptala mu do ucha. ,,Miluju tě“ zašeptal Chester ,,Vážně to takhle chceš?“ zeptal se, jakoby tomu pořád nemohl uvěřit. ,,Já tebe taky. Proto to chci právě takhle. Nemůžu jen tak zapomenout na ty chvíle, i když krátké, tak krásné. A ani nechci. Chci je prožívat dál, dokud to půjde“. ,,Díky… nečekal jsem to.“ řekl Chester a obejmul Andy kolem pasu. ,,Život je jedno velké překvapení. Tak buď navždy můj a já budu navždy tvá“ zašeptala Andy potichu a přisála se na Chesterovy žádostivé rty. Ten se nenechal dlouho pobízet a polibky jí stejnou, ne-li větší měrou vracel. Ani jeden už neví, jak se dostali k Chesterovi domů a do ložnice. Už si pamatují jen na spoustu horkých polibků, kterými se navzájem zasypávali a na krásnou noc, kterou celou promilovali. I přes to všechno, přes strašná zjištění která vyplula z hloubi minulosti, budou spolu. Jak by taky nemohli, když ona byla jeho a on její?
Žádné komentáře