Moje stránečky ;)

Moje povídky

Láska mezi kapkami krve

Byl večer.Slunce pomalu zacházelo za obzor a město se ponořilo do tmy.Nastal čas kterého se všichni lidé bály.Čas upírů.Kdysi poklidné město se s jejích příchodem změnilo v sídlo těchto krvelačných bestií a tak tomu nikdo neřekl jinak než Město smrti.Každý rozumný člověk se večer schoval doma a opovážil se vyjít až když slunce svými paprsky ukončilo řádění těch přízraků.Všichni se jich bály.Lidé mizeli a nikdy je nikdo už neviděl... a pokud ano byly z nich upíři a byly to poslední co člověk viděl.Strach byl cítit všude...kde si dříve hrály děti dnes bylo pusto a prázdno.A s pachem strachu se městem linul jěstě jeden pach....pach smrti kterou tu upíři rozsévaly každý večer s děsivou přesností.Jejich stíny se míhaly ulicemi pustého a zničeného města kde ještě nedávno pulzoval život.Ale přestal když se v městě objevili první upíři.Lidé na ně nevěřili a přičítali to výmyslům bezdomovců kteří vám za sklenku vyprávěli hrůzostrašné příběhy o honech na nevinné lidi ale za nějaký čas kdy lidé nepřestávali mizet všichni uvěřili.Těch pár statečných se jim sice postavilo na odpor ve snaze zachránit poklidné městečko od zkázy ale marně.Jeden po druhém podlehly v tom nerovném boji a byly výstrahou pro ostatní odvážlivce kteří by se snažili svrhnout vládu upírů.Ale i upíři se báli.Lidé si mylně myslely že upíři nemají sobě rovného ale ukázalo se že je přece druh před kterým mají i upíři respekt.Šířili se jako nějaká nemoc celým krajem a podrobovali si všechny kteří se vzpírali.Upíři se před nimi stahovaly do temných koutů a trpělivě čekaly až se přesunou zas o kousek dál.Byly jako přízrak který nedokázalo nic a nikdo zastavit.Pokořili každou překážku a valili se jako voda která vše nemilosrdně smete.Děsili všechny..nikdo jim nebyl roven..každý je znal a všichni věděli že je nejlepší se jim velkým obloukem vyhnout.Které stvoření mohlo být tak mocné že si vysloužilo respekt lidí i upírů?Démoni.Objevili se asi rok po příchodu upírů do Města smrti a pevnou rukou převzali vládu kterou měli v moci upíři.Vládli tvrdě.Každý pokus o jakýkoliv odpor se trestal smrtí a ne zrovna příjemnou.V jejich případě byla smrt spíš vysvobození.Sídlo měli ve starém polorozpadlém hradě kde sídlilo i pár vyvolených upírů kteří využívaly ochrany kterou jim démoni poskytovali.Moc jich nebylo.Lidé za dobu jejich vlády napočítaly zhruba 10 démonů.Někteří optimisti předpovídaly jejich pád ,,Je jich moc málo“ říkaly se smíchem.Ale počet zřejmě neznamenal vše.I přes to se nikomu nepovedlo jen jediného zabít či se vůbec dostat k jejich sídlu na kopci.Cesta k němu vedla přes menší sídélka ale plná věčně hladových upírů kteří neměli žádné omezení co se týče zabíjení lidí.Ale i přes to všechno žil na kopci jeden člověk.Přímo v sídle démonů.Byla to dívka z města.Dříve žila s rodiči hned na kraji města v malém domku.Ale pak přišli upíři.Matka se jí snažila schovat ve velké skříni.Bylo jí jen 5 let a vše viděla úzkou skulinkou .Celou tu krvavou vraždu dvou lidí kteří pro ni znamenali vše.Pak se dveře otevřeli a malá dívenka pohlédla do tváře mladému upírovi.Čekala smrt ale buď jí zabít nechtěl nebo by to nedokázal,tak jí odnesl přímo k démonům.Dlouhý večer všech 10 démonů diskutovalo co s ní.Nakonec se rozhodli nechat jí žít.
Ujala se jí démonka která jí vychovala jako vlastní.Dívenka jim nikdy neřekla své jméno tak jí ho dali.Pojmenovali jí Cloe podle démonky která založila jejich sídlo.Nejdříve odmítala na to jméno slyšet ale když si začala uvědomovat svoje štěstí že je nejen živá ale muže s nimi pobývat v tom proslulém sídle,začala se pomalu přizpůsobovat.Nakonec se jí nezdál ten život tak hrozný.Sice se upírů i démonů moc bála z vyprávění svých rodičů ale démonka která jí vychovávala,Hannah,se k ní chovala mile.Ukázala jí svět démonů a upírů a Cloe už nepřišel tak děsivý ba naopak,začal jí zajímat.V podzemní knihovně čítávala knihy plné příběhů psaných upíry staré i několik staletí.Seděla nad nimi i několik hodin a ponořovala se do fantastických příběhů a bájí ne moc odlišných od těch lidských které jí četla matka na dobrou noc.Do postele jí hnala až Hannah která už na jistotu šla do knihovny.Nikde jinde netrávila Cloe tolik času.Dřív ke knihám neměla moc dobrý vztah,radši si nechávala předčítat než by se pokoušela sama číst,ale tyhle knihy jí něčím upoutaly.Nemohla se od nich odtrhnout.Četla jednu za druhou a některé i vícekrát,pořád dokola.
Čas plynul.Postupně se z malé vystrašené holčinky stala mladá žena.Roky jí naskakovaly až se přiblížil den jejích dvacátých narozenin.Spolu s Hannah naplánovaly malou oslavu v jenom ze sálů v podzemí.Po vyzdobení vypadal fantasticky.Černý satén visel na zdech a pokrýval stůl a světlo z krbu jemně nastínilo celou místnost tajemným světlem.Cloe si na sebe oblékla dlouhé šaty též z tmavě černého saténu,bez ramínek a jemně vyšívaným šátkem uvázaným kolem boku.Hannah se také hodina do gala.Oblékla si na sebe výzarně černavé šaty s rozparkem na boku doplněné černými rukavičkami po lokty.
Oslava začala o půlnoci.Podávala se nejrůznější jídla a Cloe dostala i dort s velkou dvacítkou vytvořenou z krvavě rudé polevy.Od Hannah dostala knihu v černé kůži kde si mohla zapisovat cokoliv jí napadlo.Dostavil se i Mike,partner Hannah a daroval Cloe zlatý řetízek.Zábava se kolem 2 ráno docela rozjela.Hrála hudba,Mike přinesl i láhev vína ,,Aby nestála řeč“mrkl vesele a začal nalévat.Láhev už kolem 3 ráno zela prázdnotou tak šla Cloe k Hannah ,,Dojdu ještě pro jednu aby nestála ta řeč“ ušklíbla se, Hannah se rozesmála a jen přikývla.
Pomalu sestupovala dál sklepením až našla co hledala.Malý vinný sklípek ukrytý za dveřmi na konci chodby.Vešla dovnitř a rozhlédla se.Všude byly jen regály s víny,které sahaly až ke stropu.Stála tak hodnou chvíli,nevěděla které vzít.Výběr tu byl opravdu skvělý.Vína obyčejná i kvalitní,nová i hodně stará pamatující i několik století.Nakonec našla co hledala.Láhev jejího oblíbeného vína-Rulanského modrého.Byla ale jak naschvál až nahoře.Za boha na ni nemohla dosáhnout.Natahovala se jak mohla ale nedosáhla.Nakonec našla v koutě bedýnku.Stoupla si na ní a začala se natahovat.Když její prsty zavadily o hrdlo láhve,ozvalo se odkašlání.Cloe se lekla a spadla dolů.Zvedla hlavu,aby našla příčinu jejího leknutí a hleděla do očí klukovi zhruba v jejím věku.Nikdy ho tu neviděla,znala už všechny z okolí. ,,Ahoj“ pozdravila s úsměvem a snažila se postavit na nohy. ,,Ahojky“ řekl tiše a upřeně jí pozoroval.Cloe zatím zjistila že si vymkla kotník.S bolestivým usyknutím se posadila na bedýnku z které sletěla dolů a zoufale si mnula zranění. ,,Skvělý a kotník je v háji“ zaklela a opřela hlavu o regál s lahvemi.,,Za to můžu asi já co?“ zeptal se ten kluk a trochu se pousmál. ,,Ještě se mi směj..jo ty za to můžeš...děsit tu lidi“ zavrčela. ,,Lidi tu neděsím...jen tebe“ řekl klidně a na rtech mu hrál čím dál větší usměv. ,,Jo lidi“ řekla a zkusila se postavit. ,,Ehm..nerad bych tě zklamal ale lidé se tu moc nevidí“. ,,Tak jednoho si našel...snad tě to nepřekvapuje“ ušklíbla se a zas se zhroutila na bedýnku. ,,Ty seš člověk?“ podivil se a přišel o kousek blíž. ,,Vypadám snad jako upír nebo jiná havěť co tu žije?“. ,,No to ne to je pravda...no tak v tom případě co tu děláš?“.,,Bydlím.. a teď díky tobě trpím“ dodala ironicky.,,Jen že tu moc lidí nehodí...tak hrozný to nebude.“ Řekl potichu a klekl si před Cloe ,,Chci se na to jen podívat“. ,,Abych to přežila“sykla chladně.,,Se neboj..k holkách se chovám s citem“.To Cloe rozesmálo ,,To vidím! Doufám že nemáš holku“.,,Proč?“. ,,Protože ta holka by musela bejt pořád zabalená v obvazu“ ,,Děsně vtipný..holku si pořád hledám“.,,A bezvýsledně co?“ ušklíbla se Cloe ,,Se ani nedivím..... a kdo vůbec jsi že se tu plížíš jak duch?“.,,Chester.. a ty?“ zeptal se a dál jí prohmatával kotník. ,,Cloe“. ,,Aha...máš to vyvrknutý...šikovná holka“dodal jízlivě a narovnal se. ,,Kdyby ses tu neplížil já bych nepadala...ale kašlem na to.Můžeš vzít tu láhev vína úplně nahoře?“.,,Tak na co si připijeme“ mrkl Chester.,,Tady teda na nic“ frkla Cloe a snažila se znovu postavit.Trochu zavzávovala a skoro přepadla dozadu.Chester jí však v poslední chvíli chytil za ruku ,,Kampak mi padáš“ ušklíbl se,podepřel jí a pomalu jí vedl ze sklípku ,,Co vůbec děláš ve sklípku?Snad se nechceš opít?“. ,,A i kdyby co je ti do toho?“ vyjela Cloe a belhala se do schodů vedoucích do sálu. ,,Opilý holky nemám rád“ mrkl. ,,Mě je upřímně jedno co rád máš a co ne....byla sem pro víno na oslavu...svoji“ dodala jakoby mimochodem. ,,A můžu vědět copak slavíš?“. ,,Klidně...narozeniny“.Chester se jen rozesmál ,,Ty sem neslavil hodně dlouho... a kolik ti teda je ať vím ke kolika ti mám blahopřát“. ,,Čerstvých dvacet...akorát sem si oslavu představovala trochu jinak“ povzdychla si a otevřela dveře od sálu.Oslava byla v plném proudu. ,,Hezká oslava“ ušklíbl se Chester a pomohl Cloe se posadit na nejbližší židli.V tom se nenápadně schoval za závěs u stěny.Cloe chtěla něco říct ale to už u ní byla Hannah ,,Kde si byla tak dlouho“ ptala se starostlivě ,,a Co máš s kotníkem?“.Cloe se podívala na Chestera schovaného za závěsem jak si důležitě dal prst přes pusu a jen se ušklíbla ,,Spadla sem z bedýnky..mě znáš no“ mrkla a dělala jakoby nic. ,,Aha...tak snad to bude dobrý...přinesu něco k pití“ mrkla Hannah a chtěla odejít ale v tom jí Chester vzal za ruku a strhl k sobě ,,Ahojky...ani mě nepřivítáš?“ zeptal se uraženě ale oči mu pobaveně svítily. ,,Chezzi!“ výskla Hannah a vrhla se mu kolem krku ,,Ty už ses vrátil?myslela sem že se tu máš objevit až zítra.“. ,,Sem si trochu pospíšil..to víš už se mi stejskalo po mý zlobivý sestřičce“.,,Že ty seš tak hodnej..Cloe tohle je můj bratr Chester...vy se ještě neznáte co?“ mrkla spiklenecky Hannah. ,,Ale známe“ protáhla Cloe s úsměvem ,,Měl sem tu čest cestou sem“ dodal Chester s tajemným výrazem. ,,no tak nic no „ rozesmála se Hannah ,,Bavte se tu spolu...já mám ještě nějaký povinnosti“ mrkla a šla za Mikem.Cloe si jen zoufale povzdechla.Kotník začal pekelně bolet. ,,Půjdu nahoru...nebo odbelhám“ dodala s úšklebkem a začala se pomalu zvedat.I Chester se zvednul ,,Půjdu s tebou“. ,,A to jako proč?Trefím už sama“ řekla ironicky. ,,To ti rád věřím ale pochybuju že ty schody sama vylezeš...tak pojď“ řekl a znovu Cloe chytnul za ruku.Jen se o něj opatrně opřela a začala se sunout ze sálu až ke schodům do věže kterou měla sama pro sebe a kde spávala.Když byly zhruba v půlce,Cloe si povšimla tetování,které se skvělo na Chesterových zápěstích ,,Pěkný kérky...jak to máš dlouho?“. ,,Díkes...ani nevim...už hoooodně dlouho“ rozesmál se. ,,To seš tak starej? Zeptala se Cloe a otevřela dveře do pokoje.Chester jí odvedl až k posteli ,,No to víš“ mrkl ,,Dvacet mi fakt není....ale tak strašný to není...zatím vypadám skvěle“ ,,Máš o sobě docela vysoké mínění“ ušklíbla se Cloe a natáhla se na postel.Chester na ni chvíli koukal jakoby přemýšlel a pak se natáhl vedle ní ,,Mám...sem optimista“ ušklíbl se. ,,Tak to máš dobrý ale nemusíš se mi kvůli tomu válet v posteli“ sykla Cloe a schodila ho dolů. ,,Co děláš?Sem si mohl ublížit“ vyprskl. Cloe si dala pod hlavu polštář a jen se na něj podívala ,,A co já s tím?“. ,,Hm..nic...jen tě informuji!“. ,,Já mám kvůli tobě kotník v háji a nestěžuju si jako ty“.Než jí Chester stačil odpovědět dveře od pokoje se otevřely a do pokoje vešla Hannah. ,,Tak co tu vyvádíte“ zeptala se neutrálně. ,,Co by..bavíme se“ rozesmála se Cloe. ,,Jo přímo se popadám za břicho“ syknul Chester a začal se zvedat ze země. ,,Proč se válíš na zemi?“ podivila se Hannah. ,,Neumí ležet na posteli co by jiného“ ušklíbla se Cloe a začala dusit smích do polštáře. ,,Kdyby mě z ní někdo nestrkal tak bych se neválel na zemi“ prskl Chester a konečně se postavil.Hannah se začala smát taky div s nesvalila na zem. ,,A proč se válíš u Cloe v posteli?“ zeptala se mezi salvami smíchu. ,,Co se tak dělá v posteli?“ zeptal se Chester a uraženě se opřel o zeď.,,Ehm....nevim jestli to můžu říct nahlas“ rozesmála se Cloe ještě víc.,,Odpočívá“ vyštěkl Chester a Hannah se začala prohýbat smíchy ještě víc ,,A to nemáš svůj pokoj?Si myslíš že si Cloe nevšimne že se jí válíš v posteli?“.Než stihl něco říct ozvala se Cloe ,,Nevšimla..takovýho prcka kdo by si ho všimnul“ vyprskla smíchy a vypadalo to že už neřekne ani jednu kloudnou větu.To už bylo na Chestera moc.Hodil po Cloe nanejvýš uražený pohled ale dokázal tím akorát to že to Hannah nevydržela a spadla na zem ,,Jdu“ řekl nasupeně ,,S takovejma praštěnějma holkama tu nebudu“ a praštil dveřmi.,,Asi sme ho urazily“ špitla Cloe a přestala se smát. ,,Ale nene...tohle dělá pokaždé...je prostě trochu nafoukanec..se stává“řekla Hannah a začala se zvedat ze země ,,Půjdu..ty se zatím vyspi máš moře času..pak sníme ten dort“ mrkla na ni a zavřela dveře.Cloe se natáhla na postel a zamyslela se.Chester jí sice přišel jako frajírek...ale hezkej.To popřít nemohla...ani to nešlo.Otočila se na bok a pomalu usínala.
Budík ukazoval 7 hodin ráno a dveře Cloenina pokoje se potichu otevřely.Nic neslyšela jen se zavrtěla ze spaní.Do místnosti vešla zahalená postava a chvíli postávala u dveří.Pak se tichým krokem vydala k posteli kde zatím Cloe nerušeně spala.Když došla až k ní,sedla si na postel. ,,Co tu chceš“ zeptala se Cloe a otočila se na neznámého.Nespala byla už hodinu vzhůru.,,Nemůžu spát“ ozval se tichý hlas..Chesterův.Sundal si kapuci a zadíval se na Cloe jak se pomalu posadila v posteli a trochu si přitáhla deku k sobě. ,,A co s tím mám udělat....zazpívat ti ukolébavku?“ zeptala se mile.,,Tak to přímo ne...zas nejsem malý mimino....sem přišel...třeba si pokecat“ řekl a vykouzlil na tváři široký úsměv.,,Jo pokecat... a o čem třeba?“.,,Nevím..se něco najde...třeba o tom kde ses tu vzala“ zeptal se Chester a Cloe neušlo že to znělo docela zvědavě.Chvíli přemýšlela...má mu to říkat?Znala ho ani ne den ,,Ale co stejně se to doví“ pomyslela si a začala vyprávět.Mluvila skoro půl hodiny a Chester poslouchal.Když domluvila,chvíli mlčel.Pak nakonec promluvil ,,To máš teda štěstí...už si mohla bejt 15 let mrtvá“.,,To je pravda...a sem ráda že to tak dopadlo....je se mi tu pěkně“ usmála se Cloe.,,To je fain...myslel sem že nás budeš mít za bestie“řekl smutně.,,Proč bych si to myslela?“ zeptala se Cloe zmateně. ,,Tak co sem slyšel z vyprávění lidí...mají všechny upíry a zvlášť démony za bestie kterým jde jen o potěšení ze zabíjení.Je to smutný...nechápu to lovíme jen abychom přežili a hned sme bestie“ vzdychl Chester a natáhl se vedle Cloe. ,,Nemyslím si že jste bestie..prostě to dělat musíte...dřív sem vás tak viděla...ale časy se mění.. a třeba Hannah je moc milá“ mrkla a trochu se posunula aby mu udělala místo. ,,No jo ta je milá na každého kromě mě“ ušklíbl se ,,Mě nebudeš shazovat na zem?“.,,Má tě moc ráda..to se pozná.....když nebudeš zlobit“mrkla,,Tak tě tu třeba nechám“. ,,To sem rád že sem sem nešel zbytečně“ usmál se Chester a zahleděl se do stropu.Celý zbytek dne skoro proleželi v posteli a jen si povídali.
A tak čas ubíhal.Cloe trávila s Chesterem spoustu času a pomalu zjišťovala,že to není ten frajírek jak ho znala dřív.Bavili se celý den,v noci chodili na dlouhé procházky po okolí a byli spokojení.Ani jí nepřišlo že čas tak běžel.Od narozenin uběhl půl rok a jakoby to byl týden.Celým sídlem vládla pohoda která z Cloe prýštila.Až do jednoho dne.
Cloe ležela v pokoji na posteli a snažila se usnout.Ale nešlo to.Zrovna když chtěla vstát,vešel do pokoje Chester. ,,Ahojky“zazubil se a sedl si na postel.,,Nazdar“řekla tiše a poposedla si trochu výš.,,Co ti je?“.,,Co by mi mělo bejt“ odsekla Cloe.,,Že seš skoro rudá“řekl a položil jí ruku na čelo ,,Úplně hoříš.To sem tě tak rozpálil?“zeptal se s úšklebkem.,,To silně pochybuju.Horečky mám už do včerejška a to sem tě vůbec neviděla“.,,Tak si dej obklad“.,,Nechci to přejde“ odsekla Cloe a chtěla vstát.Jakmile se postavila,zamotala se jí hlava a spadla rovnou na Chestera,který nestihl uhnout.Zatímco se snažila zvednout,Chester jen tak ležel a nehýbal se.,,Nechceš mi třeba pomoct?“ zeptala se vztekle.,,Ani ne mě to vyhovuje...i když sem většinou nahoře já“ dodal a v očích se mu zablýsklo,,Ty taky myslíš jen na jedno úchyle“ sykla a konečně se s námahou zvedla. ,,Každej má jiného koníčka“ ušklíbl a zůstal ležet. ,,Hele vstávej!Kam si mám lehnout jako já?“ řekla a sotva se držela na nohou.,,Vedle...místa je tu dost“ mrkl a ještě se přikryl dekou. ,,To je ale moje postel“ zaprotestovala Cloe zoufale.,,Já ti jí celou neberu“.To bylo na Cloe moc.Nejradši by šla pryč ale byla ráda že vůbec stojí natož aby někam šla.Chvíli přemýšlela a nakonec si lehla vedle.Přikryla se dekou až po krk a rozkašlala se. ,,Hele Cloe co ti je?Ten kašel se mi moc nelíbí“ řekl starostlivě Chester a upřel na ní pohled.Ta se mu pečlivě vyhnula ,,Mě taky moc ne..jne mám chřipku no...nestarej se nebo tě vypakuju z postele“ prskla a zavřela oči.Lhala...nebylo jí dobře už dýl...ale co do toho komu bylo?Nic...v klidu se vyléčí a bude.Zachvíli skutečně usnula a ani si nevšimla že Chester vedle ní už neleží.
Sice si říkal že Cloe ho zrovna nepochválí,ale šel za Hannah.Celé jí to řekl. ,,No...všimla sem si že je v poslední době bledší....tak snad to nic nebude jen ta chřipka“ řekla Hannah zamyšleně. ,,No ale teď ten kašel...měla by na to něco brát...nebo jít za doktorem“.Hannah se jen ušklíbla. ,,Chezzi...tady po sídle moc doktorů nepobíhá...upíři a démoni jaksi neležej v posteli s chřipkami..to se nám vyhýbá.Jedinej doktor co já vím žil dole ve Městě.Před měsícem se ztratil“ dodala když viděla že chce Chester něco říct. ,,tak nic no“ řekl smutně.Pak se mu ale na obličeji začal objevovat úsměv,který Hannah bezpečně poznávala.Takhle se usmíval jen když dostal nějaký podle něj geniální nápad který končil s prachu. ,,Chezzi ať je to cokoliv prostě ne“. ,,Ale s tím budeš souhlasit...když se chřipky a takovýhle nemoci nám vyhýbaj...co kdybychom z Cloe udělali jednu z nás“ řekl .To Hannah nečekala.Jne na něj koukala jakoby nevěřila tomu co slyšela.Když na něj koukala už skoro 5 minut,Chezz sebou trhl.,,tak co je...tak blblej nápad to zas není“.,,Ne..není blblej...je přímo debilní“ prskla Hannah a sedla si do křesla ,,To nikdy nedovolí a bez jejího souhlasu to nejde to sám víš“.,,Ale bude já to vím...určitě to chce“dodal ale moc jistě to neznělo.,,Hele...jak chceš....zeptej se jí udělej co myslíš ale mě do toho netahej...já jí ukecávat nehodlám to za nic“ řekla rozhodně.Chester se jen smířlivě usmál ,,neboj...to bych po tobě nemohl nikdy chtít..tak zatím..jdu to něják probrat“ ušklíbl se a zmizel.¨Hannah jen vydechla.Tak šílený nápad nečekala. ,,To dopadne špatně“ pomyslela si a šla dolů.
Chester sice překypoval sebevědomím,ale k tomu aby svůj plán řekl Cloe se neměl.Dny ubíhaly a Cloe se horšila.Kašel jí neopouštěl ani v noci a obklady nepomáhaly.Teplota u ní nebyla nic výjimečného a nakonec se k tomu přidal i zánět staré rány co měla na noze.Chester ale pořád váhal.Kolikrát se to pokoušel naznačit ale Cloe nebývala moc při vědomí a když byla,kašel jí nedovolil mluvit.Tak si čas dál razil cestu jejich životy.ze dnů se stávaly týdny a Cloein stav se zhoršil natolik,že kolikrát byla i den v bezvědomí.
Dveře se pomalu otevřely a do pokoje vešel Chester.Potichu došel až k posteli kde ležela Cloe a vypadalo to že spí.Sednul si na postel a vzal jí za ruku a zadíval se na ni.Tvář měla bledou,a ruce měla chladné.Jakoby jí něco bralo život a nikdo to nemohl zastavit.Zatímco Chester přemýšlel,Cloe se pomalu probudila.,,Jak se ti vede?“zeptal se tiše.,,Skvěle..jen umírám“ řekla a s hlasem se jí šířila ironie.,,Ale neumíráš....máš jen zápal plic“.,,To se mi ulevilo“,,Hele..měl bych nápad...je věc která by ti pomohla“ řekl Chester.,,proměna“zašeptala Cloe.Chester se na ni jen udiveně podíval ,,Jak o tom víš?“. ,,Četla sem o tom knihy..spousty....vím co to obnáší“Chesterovi se trochu ulevilo.Tak vysvětlovat to nebude muset.Jen jedna věc mu vyplula na mysl,Rizika znáš?“.Cloe se na něj jen podívala.Viděl v nich odhodlání.Byla to jasná odpověď. ,,Tak jo...zajdu za Hannah..připravíme to“ řekl potichu a chystal se vstát.V tom ho Cloe chytla za ruku a stáhla k sobě.Hleděli si z blízka do očí...nekonečně dlouho.V Cloeiních očích nebylo jen odhodlání...ale i touha.A Chester tušil,po čem touží.Jen se trochu pousmála.Říkala tím vše.trochu se k ní nahnul a přitiskl své rty na její. Tak jemný polibek nečekala. .Nechala se unášet tou vášní a obejmula ho Chestera kolem krku.Přitáhl si jí k sobě ještě víc a jemné polibky mu přestávaly stačit.I Cloe tu změnu pocítila.Ale i kdyby chtěla,nemohla přestat.Líbali se dlouho a líbali by se snad ještě dneska kdyby je nevyrušilo vrznutí dveří.Když se od sebe odtrhli,Cloe se jen schovala pod peřinu a Chester nasadil výraz,že je tu jen náhodou. ,,Neruším“ zeptala se Hannah a na tváři jí hrál pobavený úšklebek. ,,Ne...my tady..sme se domlouvaly na té proměně“koktala Cloe a i přes to že byla rudá,začala rudnout ještě víc. ,,takže jo?Dobře...připravím to.. a vy si tu zatím...domluvte co potřebujete“ rozesmála se Hannah a vypadla ze dveří.Chester jen vstal a mířil ke dveřím. ,,Už jdeš?“zeptala se Cloe tiše. ,,Radši už půjdu...třeba potřebuje pomoct.“ řekl ale zastavil se.Chvíli ještě stál a pak se otočil.Koukal na Cloe..ona zas na něho...jakoby se dorozumívali myšlenkami.Nakonec pomalu došel k posteli a znovu se posadil.Cloe ho vzala pomalu za ruku a usmála se.jne tam seděli a drželi se za ruku.
Hannah zatím vše připravila.Nebyla si moc jistá,dlouho to nedělala,ale bylo to její přání.Přinesla z knihovny knihu obsahující popisy,různé formule,vše napsáno starými runami.Byla vázaná v černé kůži a trochu se rozpadala.Nebylo divu,napsána byla před mnoha stoletími.Nakonec ještě 4 krystaly,svíčky a místo bylo připraveno.Hannah si sedla do kouta a čekala.Nahoru jít nechtěla...bůh ví při čem by je nachytala.
Ale nebylo při čem.Pořád jen seděli a koukali na sebe.První promluvila Cloe ,,Tak snad už půjdeme ne?Hannah už určitě čeká“ řekla s úsměvem a pomalu vstávala.Šlo to sice pomalu ale po čtvrt hodince došla,za Chesterovi pomoci,až do velkého sálu.Byl chabě osvětlen.Skoro vůbec jen 4 krystaly na zemi zářili zvláštní září.Jakmile jí Hannah zpozorovala,hned se k ní vydala ,,Tak Cloe...víš určitě že to chceš?“ zeptala se a v hlase měla pochyby. ,,Určitě“ řekla rozhodně Cloe. ,,Tak dobře“ pokývala Hannah a odvedla Cloe doprostřed kruhu který byl na zemi tvořen svíčkami.Cloe si stoupla doprostřed a naposledy se podívala na Chestera.Stál u dveří a celé dění sledoval s obavami které se mu zrcadlily spolu s plameny svíček v očích.Bál se co se může stát ale chtěla to.. a sám na to přivedl řeč.Snad si přál aby byla jako on.Nesnesl by pomyšlení na čas kdy by sám žil a viděl by jí umírat.Nevydržel by pohled na její tělo bez života...vyčítal by si to.Ne..to by nevydržel...radši snese to čekání a bude klid než sledovat jak si na Cloe čas vybírá svou daň.
Obřad začal.Hannah se postavila naproti Cloe a začala předčítat z knihy.Trvalo to jen chvíli a první krystal se rozsvítil ohnivým světlem.Pak další,ale ten zazářil modrým světlem,třetí zeleným a poslední hnědým.Cloe to pochvíli došlo.Ty krystaly symbolizovaly 4 zemské živly.Než se stihla rozkoukat z té nádherné hry světel,z každého vyšlehl záblesk a proudy světla se spojily přesně v místě kde stála.Cítila jak jí prochází zvláštní napětí...energie.Zavřela oči a nechávala se unášet tím krásným pocitem.Slyšela jen Hannah,jak dál předčítala z knihy.V tom jí zachvátila strašlivá bolest.Hannah přestala číst a zděšeně pozorovala jak se Cloe padla na kolena.Nastalo ticho.Ale netrvalo dlouho.Cloeiním tělem projela další vlna bolesti a z hrdla se jí dral výkřik plný té náhlé bolesti.... a zas ticho.Chvíli ještě klečela ale pak se svalila na bok na zem.Hannah za ní rychle běžela a Chester jí byl v patách.Oba se ke Cloe sklonili a Hannah s ní začala třást ,,Cloe prober se prosím“ vyhrkla zoufale.Ale marně.Cloeina hlava se bezvládně přehoupla na druhou stranu.Vzala jí za ruku a pokoušela se nahmatat tep. ,,Tak co?“ zeptal se Chester.Avšak když viděl oči své sestry ze kterých se začaly drát slzy jen se zhroutil vedle Cloeina těla.Hannah pomalu položila Cloe na zem a sedla si vedle ní.Kolena si přitáhla pod bradu a z pár slz se utvořil potůček,který jí stékal po tvářích a skapával na zem ,,Já sem jí zabila“ vydechla. ,,Ale ne“ty ne...“ řekl Chester a snažil se aby to znělo povzbudivě.Marně.Sám nemohl uvěřit tomu co se stalo.Vše vypadalo v pořádku.Vše se dělo jak mělo. A teď...místo aby jí pomohl jí zabil.On jí vnukl ten nápad...moc si to přál.Kdyby jí to rozmluvil byla by živá.Pomalu se zvedl a šel pryč.Nechal tam dvě dívky které miloval...které pro něj znamenaly vše.Netušil kam půjde.Nakonec šel po schodech nahoru až se ocitl před Cloeiním pokojem.Potichu vešel dovnitř,zavřel dveře a posadil se na postel.Ještě nedávno tu spolu leželi a povídali si.A teď?Nic..jen prázdnota.Pohladil polštář,když v tom si všiml že pod ním něco je.Zvedl ho a spatřil knihu.Byla vázaná v černo-červené kůži a vypadala nově.Vzal jí do ruky a otevřel.A spatřil všechny myšlenky,nápady i pocity dívky o kterou přišel.,,Deník“ vydechl s úžasem a listoval knihou.S každou stránkou se víc ponořoval do osudu a myšlení a udivil se nad tím,že i přes to čím si prošla,mohla brát život s takovou radostí.Ze začátku psala o sídle,o všech co tu potkala,ale v den kdy měla narozeniny,našel v deníku i svoje jméno,které se s každou stránkou objevovalo víc a víc.Vždycky si myslel že ho bere jak jako přítele,ale bylo v tom něco víc.Psala všechno...co si o něm myslela...co k němu cítila.Chesterovi to vyrazilo dech.Každý den trávil s dívkou která ho tajně milovala a nevšiml si toho.A přitom na tom byl stejně.Snad strach z odmítnutí mu zabránil jí říct pravdu a tak jí splnit její velké přání.Ale teď už bylo pozdě.Promarnil svou šanci,tu na kterou tak dlouho čekal,ale už se to nedalo vrátit.Mohl už jen vzpomínat na ty chvíle které spolu strávili a na jejich první polibek který byl zároveň poslední.Bylo to kruté pomyšlení,že Cloe doufala ve víc a osud takhle zhatil její plány.Už nikdy jí neuvidí...už nikdy jí neřekne co k ní skutečně cítil.Doléhalo to na něj každou chvíli víc.Zavřel knihu,schoval jí pod polštář a rozhlédl se po pokoji.Tak prázdný...osamocený.Býval plný života...býval.Jak těžké je najít někoho kdo vám rozumí..cítí s vámi.. a jak lehké je o něj přijít.V jedné chvíli ztratil všechno na čem si tak zakládal a v co tak doufal.Zvedl se z postele a pomalým krokem došel ke dveřím.Když odcházel,ještě se ohlédl na pokoj...tak pustý.Rvalo mu to srdce.Zavřel potichu dveře a šel do sálu.Věděl že jí uvidí.Na jednu stranu už jí nechtěl nikdy viděl ale na druhou po tom moc toužil.Alespoň ještě jednou musel spatřit tvář dívky kterou miloval.. a tak lehce o ní přišel.Když vešel do sálu,Hannah seděla pořád na zemi otočená zády.Došel k ní a sedl si vedle ní.Neplakala,jen upřeně koukala do té nicoty co je oba obklopovala.Jen jí obejmul kolem ramen a Hannah si mu položila hlavu na rameno.Cítil že to potřebuje.Bylo to strašné.Svíčky pomalu dohořívaly...vosk tvořil kolem nich prstence které se pořád zvětšovaly. ,,Kde je?“ zeptal se potichu.Hannah nic neříkala.Jen dál koukala do prázdna.Chester se rozhlédl okolo.Nikde nebylo po těle stopy.Jakoby se rozplynula v prach jako jeho naděje.Sklopil zrak na nejbližší svíčku a pozoroval její plamen,který se chvěl v proudu vzduchu,co kolem nich proudil jako čas.V tom mu někdo položil ruku na rameno.Pomalu se ohlédl a pohlédl do Cloeiny tváře.Ne..to nemohla být pravda.Jen se na sebe dívali jako v pokoji a slova se zdála zbytečnými.,,Jak?“ zašeptal potichu a zvedl se ze země.Cloe mu chvíli jen koukala do očí ,,Nevím...jakobych se vrátila...stává se to jen když někdo toho mrtvého moc miloval“ zašeptala nakonec.,,Vím kdo to byl...kdo tě miluje... a moc“ pousmál se Chester a vzal jí za ruku. ,,Já taky... a chci aby věděl že já ho taky moc miluju“ usmála se a padla mu kolem krku.Pevně jí obejmul jakoby se bál že jí znova ztratí když jí pustí.Stáli uprostřed kruhu dohořívajících svíček a pevně se objímali.Hannah mezitím odešla pryč.Nechtěla je rušit...věděla že si mají co říct...i beze slov.
Nakonec Chester Cloe pustil ,,Sem rád že to tak dopadlo....už sem se bál že...“ víc neřekl.Cloe se k němu nahnula a dala mu polibek po kterém tolik toužila.Nechtěla nic víc než znova cítit jeho rty na svých.Chester jí objal znova kolem krku a polibky jí vracel.Vše se mu splnilo.Byl konečně s dívkou kterou miloval a nehodlal se jí už nikdy vzdát.Ten polibek trval nekonečně dlouho.Plný lásky..něhy a touhy jeden po druhém která v nich žhnula jako plamen svíčky.Věděli že už budou navždy spolu...spojovala je láska která přemohla smrt a byla důkazem že dokáže přemoci všechny problémy které by jí mohli poskvrnit.Byl to snad konec?Ne...byl ta začátek.Začátek něčeho úžasného co mělo a taky trvalo navěky....
Žádné komentáře