Moje stránečky ;)

Moje povídky

Never say good bye

Seděla na posteli.Stmívalo se.Slunce pomalu zacházelo za obzor a na scénu nastupoval měsíc.Spolu s hvězdami vykouzlil krásnou scenérii ale Terry si toho sotva všimla.Její oči sledovaly fotografii,kterou držela pevně v ruce.Nechtěla se jí vzdát.Byla to poslední vzpomínka na doby,které se už nikdy nevrátí...i když po tom moc toužila.Byl na ní on..její láska o kterou tak bolestivě přišla..
Seděla u počítače a docela se nudila.Nikde nikdo... byla taky sobota ráno.Všichni spaly.Rozhodla si někoho najít na povídání.Hledala skoro půl hodiny až našla jednoho kluka s nickem BBB. ,,Tak to zkusíme no“ usmála se pro sebe a napsala mu.Odepsal skoro hned.Psali si skoro celý den a Terry zjistila,že toho mají hodně společného.Oba hráli na kytaru.A podařilo se jí toho zjistit i víc.Bylo mu 17 let a bydlel ve stejném městě.Tolik štěstí ani nečekala.Večer se rychle přiblížil a nastal čas se rozloučit.Terry vypnula počítač,padla do postele a hned ne to usnula.
Další den se podobal tomu předešlému.Když se objevila na skypu už tam byl.Nakonec se domluvili a vyměnili si čísla.Začínala škola a na počítači ani jeden nemohli být tak dlouho jak by chtěli.
Kdykoli si potřebovala popovídat volala jen jemu.Znala jeho číslo nazpaměť ,tak často ho vytáčela.Zvednul jí to pokaždé.Jeho slova jí konejšila a přinášela klid.
Čas plynul a oba si byli každý den bližší.Po měsíci přišel ten den kdy jí navrhl na co tak čekala. ,,Nechceš se sejít?“ objevilo se na monitoru.Terry jen vyjekla radostí.Hned mu odepsala a vypla počítač.Domluvil se hned na druhý den.Skoro ani nemohla usnout jen se těšila až ho konečně uvidí i jinak než jen na fotce které si vyměnili.
Nastal den D.Terry strávila výběrem věcí na sebe snad celý den až si uvědomila že za hodinu musí jít.Setkat se měli v parku kousek od náměstí.Byl tam klid moc lidí tam nechodilo.
Nikde nikdo.Ticho se rozléhalo celým parkem,bylo slyšet jen občasné zašustění větví s listím jak si s nimi vítr hrál.Sedla si na lavičku u sousoší a rozhlédla se.Nikde nikdo.Minuty plynuly jako voda a Terry pořád trpělivě čekala.Až po půl hodince uslyšela za sebou kroky a ohlédla se.Byl to on.Pomalým krokem se k ní blížil. ,,Ahoj“ řekl mile a sedl si vedle ní.,,Ahojky...už sem si myslela že nepřijdeš“ řekla s úsměvem.,,Promiň ale měl sem ještě práci a zdržel sem se“. ,,Nevadí hlavně že seš tady“usmála se.Začali si povídat a když se koukla na hodinky,bylo poledne. ,,Nechceš jít třeba do restaurace?Zvu tě“řekl najednou. ,,Tak jo proč by ne“ přikývla a zvedla se z lavičky.Vzal jí za ruku a kráčeli k nedaleké restauraci která byla hned za parkem.Když šli kolem sousoší,něco přinutilo Terry se na něj podívat.Byly na ní dva andělé spojeni v pevném objetí.
Jídlo bylo vynikající.Strávili tak skoro celý zbytek dne a odešli až když se zavíralo.Před restaurací ovšem nastala ta chvíle které se Terry obávala..loučení.Hleděli si beze slov do očí a stejně si rozuměli.Čas jakoby se kolem nich zastavil.Pochvíli udělal krok blíž a lehce jí obejmul kolem pasu.Terry si opřela hlavu o jeho rameno a po tvářích jí stékaly slzy.Pomalu jí zvedl hlavu a pohlédl do očí ze kterých padaly perly smutku.Terry v nich viděla něco zvláštního.....nepopsatelného.Ovinula mu ruce kolem krku a plačtivě se usmála.Jen se pousmál a přitiskl své rty na její.Začalo to jemně ale když se dostal přes branku jejích úst,stala se z toho vášnivá hra jazyků.Trvalo to věčně a Terry si přála aby to neskončilo.Ale skončilo.Pomalu se od něj odtáhla a po tvářích jí opět začaly stékat slzy.Jemně jí je setřel z tváře,,Neplakej...znovu se uvidíme..slibuju“ řekl konejšivě a znovu jí políbil.
Odjel.Stála na nádraží a sledovala vlak který mizel v dáli stejně jako její láska s ním.Když zmizel,otočila se a pomalým krokem mířila domů.
Čekala hodiny,dny,týdny ale nic.Slíbil že se ozve ale neudělal to.Nedodržel ten slib který jí dal a ona nevěděla proč.Do mysli se jí vloudila strašná představa.Byla pro něj snad jenom flirt?Strašné...ale reálné.Plakala každou noc a doufala že jí zavolá...ale marně.Skončilo to jako to začalo.Rychle.Šla do toho po hlavě a teď platila za ten krásný den s ním.
Seděla na posteli a v ruce držela v ruce jeho fotku.Nehybně se na ní usmíval a jeho oči jakoby zářily.Na fotku začaly dopadat slzy..slzy dívky která věřila slepě na lásku na první pohled..ano milovala ho.Bála si to přiznat ale bylo to silnější než ona.Netušila jestli miloval on jí ale asi ne..nezavolal ani se nesnažil jí najít.Další slza dopadla na fotku jako ty předešlé...bylo jich nepočítaně.Doufala že ty slzy odplaví lásku z jejího srdce..marně.Ze zdola se ozval zvonek.Rychle si otřela tvář a šla otevřít.Když otevřela,oněměla úžasem.Byl to on.Stál na prahu dveří s kyticí rudých růží a omluvným výrazem ve tváři.Jen se na sebe dívaly.Slova jakoby nebyla potřeba.Nakonec mu Terry skočila kolem krku ,,Proč si nezavolal?“ položila tu otázku na kterou z celého srdce chtěla znát odpověď.,,Musel sem odjet a nestihl sem ti zavolat...Terry promiň...teď už se od tebe nehnu na krok“ řekl s úsměvem a políbil jí.Jen mu položila ruce kolem krku a ty polibky plné touhy a lásku opětovala.Jen jedna věc byla v tu chvíli jistá..nikdy se už neopustí.
Žádné komentáře