Moje stránečky ;)

Moje povídky

Propast

Na monitoru zablikala zpráva a Cloe se rozeběhla k počítači.Přitom zakopla o židli div si neukopla palec u nohy ,,Ksakru“ zaklela a konečně si sedla ke klávesnici.Je od něho.V rychlosti si zprávu přečte a už odepisuje.Pak vypne počítač a znaveně padne do postele.Koukne na budík u postele ,,Jejda už půlnoc“ ušklíbne se a zachumlá se do peřin.Ale nemůže usnout.Čas plyne ale Cloe pořád kouká do stropu a zkouší usnout.Ale nemůže.Pořád musí myslet na tu zprávu...ale spíš na jejího autora.Znala ho jen pod nickem ..Mstitel“ nic víc ale i tak jí dokázal okouzlit.Myslela na něj všude.Nemohla ho dostat z hlavy.Kdykoliv si s ním psala měla zvláštní pocity.Psal jí o životě,o sobě a lidech kolem něj.Jakoby se znali celé roky.A dneska jí navrhl schůzku.Byla neděle a nemohla se pondělí dočkat.Začala pomalu usínat a celý její sen byl jen o něm...o Chesterovi.Viděla ho všude a hned napoprvé se zamilovala.Byl okouzlující a jeho oči jí pronásledovaly ve snech každou noc. Když se na tu fotku podívala srdce jakoby se nachvíli zastavilo než znova dosáhlo normálního rytmu.Měla pocit že ho odněkud zná...že ho už viděla.Kolikrát se ho ptala ale pokaždé jí řekl že jí nikdy neviděl...určitě si ho spletla.Sice pochybovala že by si ho kdy spletla ale když říkal že ne.Pomalu se propadala do říše snů a jen pevně objala polštář na kterém měla položenou hlavu.
Když se probudila bylo ještě brzo ráno.Chtěla ještě chvíli spát ale nešlo to.Byla moc nervózní z nadcházející schůzky.V tom se ozval telefon.Pomalu ho zvedla ,,Halo?“. ,,To jsem přeci já....nepoznáváš mě“ ozval se chladný hlas. ,,Kdo jste“zašeptala vyděšeně Cloe a stiskla sluchátko co to šlo. ,,Já..tvoje smrt“.Když to Cloe slyšela rychle zavěsila.Klepala se div se jí nepodlomily nohy a zrychleně oddechovala.Sedla si do křesla.Nevěděla kdo to byl ale měla strach.Znělo to chladně....vražedně.Po 10 minutách kdy se konečně trochu zklidnila šla do koupelny. ,,Koupel není nikdy na škodu“ usmála se chabě a za půl hodinky už ležela ponořená v horké vodě s pěnou s vůni levandule.Bylo jí krásně.Problémy odplouvaly a na ten podivný telefonát si ani nevzpomněla.Ta vůně jí pokaždé uklidnila...milovala ji.Pomalu oddychovala ale vyrušil jí zvonek telefonu.Klidně došla až ke stolku a zvedla sluchátko ,,Prosím“řekla mile a zavázala si župan.,,Tak jaká byla koupel?“ ozval se ten hlas který jí už jednou volal.,,Kdo volá?“ zeptala se potichu a rozhlížela se okolo sebe.,,Na tom nesejde...koukám máš ráda levanduli...já jí zbožňuj....strašně moc“ dodal ledově.,,Nechte mě být“ vykřikla zoufale a praštila sluchátkem o telefon.Zhroutila se na podlahu a po tvářích se jí spustily slzy.Byla zoufalá.Tohle nešlo snášet.Netušila ovšem že je to jen začátek.
Takovéhle telefonáty se opakovaly skoro každou hodinu.Kdykoliv zazvonil telefon,Cloe sebou polekaně škubla a začala plakat ještě dřív než vůbec uslyšela ten chladný hlas který jí vyhrožoval smrtí.Trvalo to skoro celý den...pořád a pořád dokola.Ani se nenamáhala zvednout ze země.jen seděla a koukala do prázdna jako by očekávala další telefonát slibující pomalou a bolestivou smrt.
Byl večer.Slunce zapadlo..všude ticho...klid..jen Cloe seděla pořád na zemi a její tělo ovládl strach.Hodiny v kuchyní začaly odbíjet 6hodin Cloe skoro vykřikla strachy.,,Byly to jen hodiny nebuď naivní“ přikázala si a zvedla se pomalu ze země.Za dvě hodiny měla mít schůzku s Chesterem a nemohla jít takhle.Když se podívala do zrcadla skoro neuvěřila že kouká na sebe.Uplakané červené oči a opuchlé tváře..hrozný pohled.Začala se trochu upravovat a než se dala konečně do kupy bylo už 7 hodin.Nakonec si na sebe oblékla krátké šaty na ramínka červené barvy a vydala se ven.Byl teplý večer,hvězdy zářily na cestu jako diamanty.Procházela prázdnou ulicí a zabočila do parku kde měla tu vytouženou schůzku.Měli se sejít u sochy anděla který byl zhruba uprostřed a z okraje parku nebyl ani vidět.Pomalu šla po cestě a rozhlížela se okolo.Nikde nikdo....jen ticho a občasné šustění listí jak si s ním vítr hrál.Konečně došla k sousoší anděla a posadila se na lavičku.Chester nikde.Čekala skoro půl hodiny než za sebou uslyšela kroky.Pomalu se otočila....byl to on.,,Ahoj“ řekla vesele a trochu se posunula na lavičce aby mu udělala místo. ,,Ahojky“ řekl potichu a trochu se usmál.Cloe z něj nemohla spustit oči.Byl ještě krásnější než na fotce pokud to vůbec šlo.Blond vlasy mu s nedbalou elegancí trčely do všech stran,hnědé oči které jakoby svítily ve tmě jí upřeně pozorovaly , rty na kterých hrál lehký usměv vyzívaly k polibku a piers na jeho spodním rtu se leskl v měsíčním světle a vyzíval k blízkému prozkoumání nejen jeho ale i těch svádivých rtů které mu byly nejblíže.Do mysli se jí vloudila myšlenka kde všude by jí tou kuličkou pod spodním rtem mohl dráždit ale rychle jí zavrhla.Očima sjela trochu níž.Na sobě měl černé rifle zvýrazňující sexy zadek vyzívající k dotekům a černou košili,ležérně rozepnutou aby odhalovala vypracovanou hruď u které by Cloe dala cokoliv jen aby si mohla sáhnout. ,,Pěkná košile“ řekla po chvíli aby zamaskovala to dlouhé zírání a jeho hrudník. ,,Jo?Díky.Koupil sem si jí speciálně pro tuhle příležitost“ mrkl na ni.Cloe chvíli mlčela jakoby přemýšlela co má říkat aby to nebyla blbost.,,Ty máš taky krásný šaty“ řekl po chvíli a sjel jí pohledem odshora až dolů.Při tom pohledu se Cloe nepatrně otřásla.Jakoby viděl i do nejskrytějšího místa její duše.,,Díky“zašeptala a sklopila hlavu.Chester jí vzal jemně za bradu a podíval se jí do očí ,,Copak?“ zeptal se něžně. ,,Ale nic..jen sem se zamyslela“ řekla potichu a dál čelila tomu pohledu který se do ní zabodával.,,Tak dobře“usmál se a posunul se trochu blíž.Cítila teplo jeho těla a dostala strašlivou chuť ho obejmout.Jakoby jí četl myšlenky a pomalu jí obejmul kolem pasu.Napětí které mezi nimi vládlo se blížilo k vrcholu.Cloe se pomalu otočila na Chestera a v jeho očích spatřila touhu.Trochu se k ní nahnul a přitiskl své rty na její.Tak jemný polibek nečekala.Nechala se unášet tou vášní a obejmula ho Chestera kolem krku.Přitáhl si jí k sobě ještě víc a jemné polibky mu přestávaly stačit.I Cloe tu změnu pocítila.Ale i kdyby chtěla,nemohla přestat.Propadala se někam hluboko a cítila jen Chesterovi rty které jí způsobovaly slastný stav bezstarostnosti.Po chvíli která se jí zdála nekonečně dlouhá se Chester trochu odtáhl a vzal její dlaň do své.,,Nepůjdeme někam jinam?“ zeptal se potichu.Cloe,která se ještě vzpamatovávala z toho návalu vášně jen přikývla a nechala se odvést z parku.když šli kolem sochy anděla něco donutilo Cloe se na ní podívat.Ve tváři měla smutný výraz a v ruce dlouhou dýku. ,,Kam jdeme?“ zeptala se a odtrhla oči od sochy anděla. ,,Někam kde budeme mít trochu pohodlí...znám tu takový starý dům nikdo tam nebývá..je tam klid“ řekl Chester a stiskl jí pevně ruku.Šli vedle sebe ruku v ruce v tichosti.Po chvíli tiché chůze stanuly před domem kolek kterého Cloe chodila do práce.Nebyl obydlený a někteří říkali že tam i straší.Chester odevřel dveře ,,Tak pojď dál“ řekl a ustoupil trochu stranou.Cloe vešla dovnitř a vydechla úžasem.Čekala starý rozbořený dům a spatřila útulně zařízený pokoj s krbem ve kterém praskal oheň a díky jeho záři bylo v pokoji romantické přítmí.,,Posaď se..přinesu něco k pití“ zašvitořil a prošel do dalších dveří.Cloe se usadila do pohodlně vyhlížejícího křesla a prohlédla si blíž pokoj.Byl zařízen do takového starého stylu...takový milovala.Vždycky chtěla takový mít.A teď v něm byla s člověkem kterého milovala víc než si kdy dokázala připustit.Kroky ohlásily Chesterův návrat.Opatrně položil na stůl láhev kvalitně vypadajícího vína a posadil se naproti Cloe na gauč. ,,Líbí se ti tu?“ zeptal se po chvíli mlčení kdy na sebe jen tiše hleděli. ,,Moc..je to tu krásný“ řekla s úsměvem. ,,To je dobře že se ti tu líbí...moc dobře“.Cloe se jen usmívala.Opět z něj nemohla spustit oči.Jakoby by z něj něco vyzařovalo.Netušila co ale bylo jí to jedno.Splnil se jí sen a přání po kterém tak toužila.Pokojem se začala linout pomalá hudba.Chester pomalu došel až k ní a natáhl ruku ,,Smím prosit“ řekl a nasadil šarmantní usměv.,,Samozřejmě“.Položil jí ruce na boky a ona oviluna své ruce kolem jeho krku.Zas si hleděli do očí a ona by dala vše aby to nikdy neskončilo...cokoliv.Položila si hlavu na jeho rameno a on jí dal letmý polibek do vlasů.Pomalu se otáčeli na místě a Cloe se cítila jako v ráji.Teplo Chesterova těla jí zahřívalo a jeho náruč jí poskytovala bezpečí a klid.Pomalu zvedla hlavu a pohlédla do očí které jí pozorovaly.,,Máš krásný oči“zašeptal potichu.,,Díky“ usmála se váhavě a cítila jak rudne.Chester se jen usmál a znovu jí políbil.Cloe se opět propadala to té hloubky Chesterových polibků.Ale po chvíli se rychle odtrhnul a přitiskl jí na tvář kapesník.Cloe sebou začala cukat ale on jí jen pevně obejmul ,,Klid Cloe klid....bude se ti to líbit“zašeptal jí do ucha.Už to ale skoro nevnímala.Po chvíli omdlela, Chester jí chytil do náruče odnesl jí do horního pokoje.Zamkl dveře a přisedl si na postel.Z kapsy vytáhl malou lahvičku a z odlesk světla ozářil nápis Chloroform ,,Jak účinná vecička“ ušklíbl se.
Začala se pomalu probouzet.Otevřela oči a snažila se zaostřit na obrys postavy který stál na druhém konci pokoje.Strašně jí bolela hlava.Cítila se omámená...jakoby něco vypila.Postava se začala přibližovat.Cloe chtěla něco říct ale marně.Přes ústa měla převázaný šátek.Jen vystrašeně upřela oči na postavu na kterou oknem dopadl svit pouliční lampy.Nevěřila tomu co vidí.Nechtěla uvěřit že to byl Chester ale kdo jiný.Poznala by ho všude. ,,Tak ses konečně probudila“ zašeptal do ticha a pomalu kráčel k posteli kde Cloe bezmocně ležela vydaná mu na pospas.A on o její bezmoci věděl ,,Nemusíš odpovídat“ dodal jízlivě a sedl si na postel.Dlaní své ruky začal jezdit po těle po kterém tak toužil a teď ho tu měl.Ramena...krk...tváře.Nevynechal ani vlasy.Byly hebké jako hedvábí a prokluzovaly mu mezi prsty. ,,Krásné vlasy“ řekl a dál si s nimi hrál.Cloe se ani nehnula jen tiše koukala na tu scénku která jí naháněla strach.Pochvíli jakoby se Chester vzpamatoval,přestal si hrát s jejími vlasy a vytáhl něco z kapsy.Podle odlesku poznala nůž.Vyděsila se a zoufale se snažila utéct té hrůze ale marně.Mezitím jí začal chladnou čepelí nože prozkoumávat tělo.Pomalu s ní jezdil po kůži a občas přitlačil dokud neuslyšet to usyknutí bolesti na které čekal.U šatů se pozastavil.Jezdit s nožem po látce až dospěl ke knoflíčkům které vedly po celé délce jediné látky zakrývající její třesoucí se tělo.Upřel na Cloe pohled jakoby přemýšlel jak jí ještě víc vyděsit.Pak se ušklíbl a přejel čepelí až k poslednímu knoflíčku úplně dole.Cloe zavřela oči v touze probudit se z toho strašlivého snu plného utrpení..to však netušila co jí čeká.Měla oči pevně zavřené ale cítila jakoby škubnutí za šaty tak je otevřela.Chesterovi se povedlo jí nožem uříznout knoflíček na šatech.vyděšeně na něj upřela oči jakoby se ho ptala ,,Co to vyvádíš?“ ale marně.Ale jeden mu nestačil.Pomalu doputovat k dalšímu který čekal stejný osud.Víc vyděšená už nemohla být.S hrůzou v očích sledovala čepel nože která se k ní nemilosrdné blížila a byla vedena člověkem kterého milovala..dřív.Když se dostal až k poslednímu knoflíčku ,ještě víc se ušklíbl ,,Knoflíčky něják došly...to co budu muset najít náhradu“dodal a rozesmál se.Ale nebyl to ten smích který slyšela když s ním normálně mluvila.Ten byl plný něhy...citu a tepla.Tohle byl chladný smích rozbíhající se do všech stran.Zařezával se Cloe pomalu do hlavy a dodával celé té scéně na hrůze a děsu.Ale to už Chester odřízl i poslední knoflíček a odhalil její třesoucí se tělo po kterém jí začal opět jezdit rukou.Pomalu...odshora až dolů.Pocítila strach..ale i vzrušení.Přes to všechno jí ty dotyky byly příjemné víc než si dokázala připustit.Zavřela oči jakoby se bála že v nich spatří touhu.Ničeho si nevšiml.Jen zaujatě prozkoumával každý zákrut,každou část jejího těla.trvalo to snad celé věky.Bála se otevřít oči ale toužila vědět co se děje.Jen trochu je pootevřela a spatřila jeho obličej těsně u svého.Díval se jí hluboko do očí a Cloe měla opět ten pocit že vidí do každé části její duše a dokáže vyčíst strach v její tváři.Pomalu jí sundal šátek a Cloe byla i přes možnost křičet zticha.Jen sledovala co se bude dít dál.Cítila jeho dech na své tváři a sledovala ty oči které milovala a teď se jich děsila. ,,Voníš po levanduli“zašeptal chladně.Cloe to něco připomínalo ale nemohla si vzpomenout.Zatím co přemýšlela si Chester opět sedl na okraj postele a vyčkával její odpověď. ,,Ty telefonáty..“řekla do ticha.Jen se ušklíbl ,,Ano chytrá holka..byly ode mě.A tys mi neodpověděla...zlobivá holka“dodal a v hlase se mu objevila zloba ,,Moc si mě rozzlobila...má se poslouchat.. tys neposlouchala...za to zaplatíš“zasyčel a přisunul se blíž. ,,Jak sem měla vědět že to seš ty?“ vyhrkla zoufale. Neodpověděl jen se přisunul ještě o kousínek blíž. Nakonec promluvil ,,To je tvoje věc....mám jen jednu takovou otázečku...jistě není obtížná“ ušklíbl se. ,,Jaká?“. ,,Bojíš se smrti?“ zeptal se jakoby se ptal kolik je hodin. Cloe jen vydechla. ,,On mě chce zabít!“ pomyslela si zoufale.Ale pak jí došlo že si tu s ní nebude hrát a pak jí pustí.To sotva.Ale z myšlenek jí vytrhla prudká bolest na ruce.Vedle zápěstí se objevila rána ze které vytékala po kapkách zářivě rudá tekutina. ,,Na něco sem se ptal“ řekl zvýšeným hlasem plným nenávisti. Cloe nevěděla co si má počít.Rozhodla se raději nic neříkat.A rozhodla se špatně.Hned na to pocítila další prudkou bolest tentokrát na druhé ruce,Krev pomalu stékala po zápěstí až na prostěradlo a barvila ho do ruda.Z očí se jí po tváří začaly koulet slzy.Jedna...druhá...nakonec nešly ani počítat.Promluvit by jí zbavilo té bolesti ale nemluvila.Ani to nešlo.V krku jí vyschlo a nemohla vydat ani hlásku.Jen očima sledovala čepel jak se jí napotřetí zařezává pomalu do kůže a tiše sykla bolestí. ,,Tak ty mluvit nebudeš?“ zeptal se chladně.Ale odpovědi se mu nedostalo . ,,Jak chceš“.Zvedl se z postele a nachvíli odešel.Cloe se modlila aby se nevrátil ale modlitby zřejmě nebyly vyslyšeny.Uslyšela kroky a rozbrečela se ještě víc.Zavřela pevně oči a zaposlouchala se.Ticho.Doléhalo na ní a děsilo jí na nejvyšší úroveň.Pak ucítila chlad na ruce.Nechtěla ty oči otevřít...ale bylo to silnější než ona.Pomalu je otevřela a spatřila ostří nože.Znovu jí jezdilo po kůži.Znova.Bolest prostoupila celým tělem.Další zářez do její kůže jakoby symbolizoval její utrpení.Slzy už jí nestačily.Plakala jako nikdy v životě.Ale Chesterovi to bylo jedno.S neskrývaným úsměvem plným radosti z jejího utrpení postupoval pořád výš.Když čepel dojela až k jejímu krku nachvíli se zastavil a pohlédl jí do očí.Uviděl v nich prosbu o to jediné co jí zbývalo...o holý život.Nedokázala říct jestli to bylo k něčemu ale dál se mu koukala s prosbou o pomoc do očí.Nic.Žádná reakce. ,,Proč?“ zašeptala otázku na kterou chtěla zoufale znát odpověď.,,Byla si moje...jen moje.Pak sem tě viděl s nějakým klukem.Miloval sem tě a ty si mě zradila.Za to teď zaplatí!“řekl klidně.,,Ale já tě taky milovala!Nikdy bych ti neublížila“ vyhrkla plačtivě.Chester se nachvíli zarazil.Ale pak se znova ušklíbl.,,To říkáš teď“ zašeptal a začal jezdit čepelí nože Cloe po krku.Věděla že je konec.Už žádné prosby jí život nezachrání.Jen koukala na tvář člověka o kterém si myslela že ho zná...jak tvrdě musela zaplatit a svůj omyl.Naposledy se k ní nahnul a políbil jí.Poslední polibek..Cloe to rvalo srdce.Dala do něj všechno jakoby věřila že ho přesvědčí.Líbali se dlouho.Cloe plakala..moc.Bolest v jejím srdci se musela dostat ven. ,,Moc sem tě miloval“ zašeptal jí do ucha a odtáhl se.Naposledy pohlédl do očí dívce která mu tolik ublížila a přitlačil.Čepel se začala pomalu dostávat pod kůži a z rány vytékala ta drahocenná tekutina.Bořila se pořád víc a víc až s ní Chester rychle cuknul.Tělem jí projela strašlivá bolest.Nikdy takovou necítila.Chtěla křičet ale nemohla.Vše kolem se zbarvilo do ruda.Krev se rychle řinula z jejího těla a brala jí pomalu ale jistě život.Věděla že se blíží konec.Nic už jí nezachrání před tím strašlivým osudem. ,,Miluju tě“ zašeptala potichu na adresu svého vraha a zavřela oči.Hlava jí bezvládně klesla na rameno a srdce se zastavilo. ,,Já tebe taky..proto to dělám“ řekl potichu Chester.Ještě dlouhou chvíli seděl na posteli a koukat na Cloeninou bezvládné tělo.nepatřila nikomu jinému...jen jemu.Slibovala mu věrnost.. a podrazila ho.Nechtěl tomu věřit...ale oči neklamou.Zvedl se z postele,nůž kterým jí tak chladně vzal život položil vedle ní a odešel.Ve vzduchu visely otázky.Kdyby věděl..Ten kluk byl jen její bratr.Nikoho tak nemilovala jako Chestera.Ale stejně to udělal...a vzít zpět se to nedá....
Druhý den našli lidé v parku mrtvolu dívky s proříznutým hrdlem.V ruce měla rudou růži pokropenou kapkami vlastní krve...ležela pod sochou anděla...pod sochou anděla smrti...
Žádné komentáře